Nevratný obal – plast, plechovka nebo sklo?

Řada spotřebitelů si stále více uvědomuje, jak plastový odpad zatěžuje životní prostředí a mnozí z nich se snaží najít alternativy jednorázovým plastovým obalům přinejmenším u nápojů. Jsou však tyto alternativy k plastům opravdu lepší?

Britská studie porovnala pět různých typů nádob na nápoje. Testovala jejich dopad na životní prostředí podle řady kritérií, včetně toho, jak každý z nich přispívá ke změně klimatu a jaké znečištění produkuje při výrobě, používání a likvidaci.

Páté místo: nevratné skleněné lahve vyrobené z primárních surovin

Nevratné skleněné lahve se v analýze umístily na posledním místě. Možná sáhnete po skleněné lahvi, abyste nemuseli kupovat tu plastovou. Neděláte dobře, protože na výrobu skla je potřeba více surovin i energie. Ze surovin je třeba křemičitý písek a dolomit.

K roztavení těchto materiálů je také zapotřebí vysokých teplot, což je proces, který je v drtivé většině spotřebovává fosilní paliva. Při výrobě skla také uvolňuje oxid uhličitý.

Při výrobě skleněných lahví se tak spotřebovává nejvíce přírodních zdrojů, a to kvůli samotnému množství použitého materiálu. Litrová skleněná láhev může vážit až 800 g, zatímco podobná plastová láhev váží přibližně 30 až 40 g. Vyšší hmotnost obalu znamená, že vozidla přepravující skleněné láhve spotřebují více fosilních paliv, aby dopravila stejné množství tekutiny.

Studie uvádí, že nevratné skleněné lahve přispívají ke globálnímu oteplování přibližně o 95 % více než hliníkové plechovky.

Čtvrté místo: skleněné lahve vyrobené z použitého skla

Pokud je obyčejná skleněná láhev nejhorší, pak jsou jistě ty vyrobené ze 100% recyklovaného skla mnohem lepší, že? Bohužel ne.

Využití skleněných střepů namísto primárních surovin představuje nižší zátěž životního prostředí zejména při těžbě surovin. I při použití skleněných střepů se však stále spotřebovává velké množství energie, protože k roztavení střepů je zapotřebí vysokých teplot. Více energie znamená více emisí skleníkových plynů a během procesu se ze skla může opět uvolňovat oxid uhličitý. Navíc možnost využití skleněných střepů pro výrobu nového skla je omezené – podle údajů EkoKom je

Ve Velké Británii je míra recyklace skla 67,6 %. Aby byla výroba skleněných lahví soběstačná pouze díky recyklaci, musela by se tato hodnota zlepšit.

Třetí místo: plastové lahve

Na třetím místě je plastová láhev. Plast má ideální vlastnosti pro uchovávání nápojů. Je pevná, odolná vůči chemikáliím (takže přísady v nápoji plast nerozkládají) a je lehká, což znamená, že lze přepravovat větší množství nápojů s menšími emisemi. Díky tomu měl plast v naší analýze výrazně menší dopad na globální oteplování než sklo.

Dopady plastového odpadu v celosvětovém měřítku jsou však dobře zdokumentovány. Sklo a hliník se nerozpadají na škodlivé mikročástice jako plast.

Recyklace plastů vyžaduje méně energie díky nižším teplotám při tavení surovin. Plasty však na rozdíl od skla nebo hliníku nelze recyklovat donekonečna. Při každé recyklaci se zkracují řetězce molekul, z nichž se plasty skládají. Všechny plasty dosáhnou bodu, kdy je již nelze recyklovat, a tak jsou určeny buď na skládku, do spalovny, nebo do životního prostředí.

Druhé místo: hliníkové plechovky vyrobené z primární suroviny

Na druhém místě jsou hliníkové plechovky. Zjistili jsme, že přispívají ke globálnímu oteplování méně než sklo a plast, protože na jejich výrobu se spotřebuje méně energie a zdrojů. Plechovky jsou lehčí než sklo a nevyrábějí se ani z fosilních paliv jako plast.

Vzhledem k procesům, které se při jejich výrobě používají, plechovky také méně přispívají k ekologickým problémům, jako jsou kyselé deště a bezkyslíkaté zóny v oceánech. Je to proto, že výroba skla a plastu vyžaduje více elektrické energie, a tak v průměru produkuje více znečištění oxidem siřičitým – hlavní příčinu kyselých dešťů. Při výrobě skla a plastů a těžbě surovin pro jejich výrobu (zejména uhličitanu sodného pro výrobu skla) se do životního prostředí uvolňuje také více fosfátů, které mohou zatěžovat řeky a pobřežní moře a vyčerpávat kyslík z vody.

Ale i hliník má své vlastní dopady na životní prostředí. Jeho výroba zahrnuje rafinaci bauxitové rudy a těžba bauxitu může znečišťovat vodu v zemích, odkud pochází, včetně Austrálie, Malajsie a Indie. Řeky a sedimenty kontaminované těžkými kovy ohrožují zdraví lidí a volně žijících živočichů v blízkosti dolů.

První místo: recyklované hliníkové plechovky

Recyklované hliníkové plechovky ve studii vyšly jako nejméně škodlivé jednorázové obaly. Hliník lze neustále recyklovat, aniž by se změnily jeho vlastnosti. Recyklací hliníkové plechovky se ušetří 95 % energie spotřebované na výrobu nové plechovky a nevzniká žádná nová. (viz 14)

Hliník však není vždy recyklován. Míra recyklace hliníkových obalů v ČR činí pouhých 25-35 %. Aby se recyklace stala hlavním zdrojem nových plechovek, je třeba ji výrazně zlepšit.

I když jsou některé z těchto obalů pro životní prostředí lepší než jiné, všechny na něj mají nepříznivý dopad. Snížení množství odpadu a opětovné použití materiálů by proto mělo být pokud možno na prvním místě před recyklací.

Opakovaným používáním lahví snížíme množství jednorázových obalů, které je třeba vytvořit, čímž se snižuje množství odpadu. Ideální je pak nenakupovat nápoje, které je možné snadno vyrobit v domácích podmínkách. Slovy jedné z populárních reklam – konec tahání těžkých lahví vody z obchodu.

Ostatně i vítěz mezi nevratnými obaly prohrává souboj s obyčejnou zálohovanou lahví.