Nápojové kelímky

Jednorázové kelímky si zjednodušeně můžeme rozdělit na plastové a papírové. Jedná se o jednorázové a jednoúčelové obaly s mizivým potenciálem pro případné znovuvyužití v domácnosti. Stále častěji se objevují i kelímky z různých dalších materiálů.

První papírové kelímky pravděpodobně vymysleli staří Číňané. Kelímky v dnešní podobě se objevily počátkem 20. století.

Papírové kelímky

Pro výrobu kelímků na jedno použití se používá ten nejlepší materiál, podobně jako k výrobě nápojových kartonů. Tento vysoce kvalitní materiál by bylo možné samozřejmě recyklovat, kdyby se jednalo pouze o papír. Aby měl papírový kelímek potřebné vlastnosti – zde jde o nepropustnost, je potažen vrstvou polyethylénu, která představuje přibližně 5 % hmotnosti kelímku. Recyklace takovéhoto obalu je sice teoreticky možná, ale vyžaduje speciální recyklační linku, kde se oddělí papír od plastu. Takovéto linky jsou spíše raritou, než aby se jednalo o běžnou věc a tak se recyklace dočká jen mizivé množství kelímků a většina z nich končí ve směsném odpadu a následně buď ve spalovnách nebo na skládkách.

Na trhu se objevují i čistě papírové kelímky, ale s těmi se příliš často nesetkáme. Jejich cena je totiž poměrně vysoká.

 

S populární „kávou s sebou“ se pojí i plastová víčka.  Ta jsou nejčastěji vyráběna z polystyrenu, který je sice dobře recyklovatelný, ale v praxi takové víčko skončí spolu s použitým kelímkem ve směsném odpadu.

 

Kam s nimi?

Papírové kelímky s plastovou povrchovou úpravou, z lakovaného papíru nebo s voskovou úpravou jsou v tuzemských podmínkách směsným odpadem.

Vyrábějí se ale také papírové kelímky z lepenky s povrchovou úpravou na vodní bázi. Ty naopak do tříděného odpadu patří. Samozřejmě až po vypití kávy.

Nejistotu ohledně materiálu, z něhož je kelímek vyroben by měla rozptýlit recyklační značka – odkaz

 

Plastové kelímky

Jednorázové kelímky vyrobené z plastu (PET, polypropylen, polystyren) je možné je vytřídit do sběrných nádob na plastový odpad.

 

Kelímky z dalších materiálů

Kompostovatelné bioplasty

Výrobci se snaží reagovat na vývoj na trhu, na  legislativu i poptávku spotřebitelů po ekologičtějších řešením, která podporuje ekologičtější řešení, a také na poptávku spotřebitelů, kteří čím dál častěji vyhledávají šetrnější varianty pro životní prostředí.

Objevují se tak například kelímky vyrobené z přírodní celulózy (papíru) potažené vrstvou kukuřičného plastu PLA. Ty jsou označeny jako kompostovatelné. Ačkoli je možné se dočíst, že kompostovatelný kelímek se rozloží přibližně do 12 týdnů, nečekejte, že je možné takovýto kelímek uložit na domácí kompost. Pro rozložení takovéhoto kelímku je třeba řízených podmínek, kterých je možné dosáhnout pouze v kompostárně, kde je vystaven podmínkám, při kterých k jeho rozložení dojde. A těch na domácím kompostu nedocílíme. Takovýto kelímek je však možné vložit do sběrné nádoby na bioodpad.

Navíc kukuřičný bioplast PLA se sice rozpadne, ale nerozloží se zcela – zůstávají po něm plastové mikročástice. Ty se mohou chovat jako syntetické plasty a navíc představují kvůli své malé velikosti ještě větší hrozbu.
Tyto částice zatím neumíme účinně odstranit, navíc v tuto chvíli ani přesně nevíme, jaké dopady mají na zdraví lidí, zvířat a na ekosystémy.

Bambus

Zdání příznivosti k životnímu prostředí jsou kelímky vyrobené z bambusových vláken. U některých typů těchto kelímků ale byly detekovány chemické sloučeniny nebo navíc mohou obsahovat syntetické pryskyřice.

Jedlé kelímky

Jedlé kelímky lze funkcí přirovnat ke zmrzlinovému kornoutu. I ten je možné po spotřebování obsahu sníst.
Jedlý kelímek uchová nápoj po dobu až 12 hodin a skoro hodinu vydrží křupavý. Tyto kelímky jsou vyráběny například z otrub a takovýto kelímek tak může být i vítaným zdrojem vlákniny. A pokud zrovna nemáte chuť kelímek jíst, měl by skončit v bioodpadu.

Jedlé kelímky jsou stále spíše trochu úsměvnou raritou. Sníst se sice dají, ale zkušenost autora tohoto textu říká, že na rozdíl od vaflového zmrzlinového kornoutu to žádná dobrota není.

Složení i vlastnosti jedlých kelímků (a také příborů) najdete třeba na webovkách jedlenadobi.cz

 

Nejlepší jednorázový kelímek

Žádný z popsaných jednorázových kelímků nelze s ohledem na dopady na životní prostředí doporučit. Nejlepší je nosit s sebou svoji nádobku na nápoje. Může to být termoska, termohrnek nebo i plecháček. Řada kaváren i dalších prodejců termohrnky prodává a aby byl zákazník motivován, bývají na kávu prodanou do takového hrnku poskytovány slevy. I osvícenější provozovatelé nápojových automatů mají na svých přístrojích předvolbu „bez kelímku“ a jako bonus nabízejí k dobrému pocitu snížení ceny nápoje, zpravidla o symbolickou korunu.

I z kulturních a sportovních akcí mizí jednorázové kelímky. Ty jsou nahrazovány zálohovanými alternativami, které jsou využitelné opakovaně. A kromě vlastního účelu – uchování nápoje často plní plní i funkci svérázné reklamní plochy.

A nemusí jít jen o kelímky – třeba na vánočním trhu ve Vídni nabízeli svařené víno výhradně v zálohovaných keramických hrncích.

Na pomoc provozovatelům akcí nechalo MŽP zpracovat případovou studii přechodu z jednorázových obalů na obaly opakovaně použitelné. Dostupná je zde.