Konzervárenské plechovky

Na příkladu konzervárenské plechovky, která se stala hlavním obalem pro tepelně sterilované potraviny, je možné ukázat vývoj jednoho z charakteristických potravinářských obalů.

Objev tepelné sterilace potravin a k tomu nezbytných hermeticky uzavíratelných obalů spadá do období napoleonských válek. První plechovky se začaly vyrábět na počátku 19. století ručně z pocínovaného plechu. Takovým způsobem mohl dělník vyrobit asi 60 kusů plechovek denně. Tento postup byl následně zlepšován, plech se začal stříkat strojově, potom automaticky a následně bylo automatizováno také spájení plechovek. To mělo za následek, že v osmdesátých letech 19. století se množství vyrobených obalů zvýšilo na výrobní kapacitu 1200 plechovek na jeden stroj a den.

Bohužel používané pájky byly v té době na bázi vysoce toxických těžkých kovů. Jednalo se zejména o pájky z olova (Pb) a kadmia (Cd). Právě uvolňování olova z konzervových obalů do balených potravin bylo důvodem, proč došlo k řadě otrav u vojáků, protože armáda využívala konzervované potraviny k zásobování vojsk na frontách. Ke konci 19. století se proto objevují jiné typy plechovek, u nichž není jako spojovací prostředek použito letování pájkami, ale pouze zaválcování. Koncem roku 1900 se také začíná používat ochranné lakování plechu. Právě lakováním se měla snížit jednak koroze kovového materiálu a zabránit nežádoucímu černání plechovek vlivem sirovodíku vylučovaného potravinami, ale také zabránit uvolňování škodlivých těžkých kovů (zejména olova a kadmia) z použitých pájek do balených potravin.

Z velké řady kovů přichází pro výrobu potravinářských obalů především ocel a hliník s různou povrchovou úpravou. Cín se už jako samostatný obalový materiál (na fólie – staniol, tuby) takřka nepoužívá vzhledem k tomu, že je drahým a nedostatkovým kovem. Dosud je ovšem nejpoužívanější pro povrchovou ochranu ocelových plechů na výrobu konzervových plechovek. Ke stejným účelům se používá také někdy chrom. Z hliníku se jako spotřebitelské obaly vyrábějí nápojové plechovky, tuby, aerosolové nádobky, fólie, různé druhy polotuhých obalů, hlavně misek. Z hliníku se zhotovují také části jiných obalů, jako víčka. U kovů jako obalů se oceňuje zejména značná pevnost, dokonalé bariérové vlastnosti, v některých případech i dobrá tepelná vodivost. Slabou stránkou je možnost koroze některými náplněmi, popřípadě i vlivem atmosférických podmínek.

První plechové dózy pokované cínem a vyrobené ze železa pocházejí z Bavorska ze 14. století. Kolem roku 1804 francouzský kuchař a paštikář Nicolas Appert vyrobil první hermeticky uzavřené skleněné konzervy sterilované teplem. Přibližně ve stejné době (v roce 1808) zhotovil konzervy stejným způsobem i Rus Vasilij Nazarevi Karazin, který také konzervoval vařené potraviny ve skle.

V roce 1810 Peter Durand namísto skla použil pocínovaný kov, tak vznikla první plechovka. První plechovky na počátku 19. století se vyráběly z pocínovaného plechu ručně. V 50. letech 20. století byly vyrobeny v USA plechové konzervy s průhledným víčkem z PVC. Postupně také stoupala výroba, spotřeba i obliba konzerv. Rozmach nastal zvláště po druhé světové válce. Používaly se hliníkové obaly a plechovky vyrobené z černého necínovaného plechu. Od těch se brzy upustilo a nejrozšířenějším materiálem se stal pocínovaný ocelový plech tloušťky 0,25 až 0,32 mm. Tyto obaly se buď přímo potiskují anebo se na ně připevní papírová etiketa. Konzervy se vyrábějí v různých velikostech a tvarech. Běžné jsou plechovky s kruhovým průřezem nebo hranatého tvaru se zakulacenými rohy, oválné tvary se běžně používají pro šunky. V roce 1950 se objevilo odtrhávací ouško a nyní odtrhávací pásky, kterými se otevírá obsah dodnes.

Hliníková fólie Fólie se vyrábějí z hliníku běžné provenience s obsahem nečistot ve formě křemíku, železa, stop mědi apod. Jde o výrobky získané válcováním až na tloušťku menší než 0,1 mm. Hliníkové pásy se před konečným válcováním žíhají, aby získaly potřebnou měkkost. V náročnějších případech se hliníkové fólie také lakují.

Nespornou výhodou kovových obalů je jejich odolnost vůči mechanickému namáhání a světlonepropustnost. Ve srovnání s nevratným sklem je výhodný i poměr mezi hmotností obalu a uchovávaného produktu.

Kovové obaly jsou v principu nevratné. Způsob jejich likvidace je popsán v kapitole o nápojových plechovkách.